Nejzachovalejší z tria péráků z Vodice jsem zrestauroval jako Ogara v odstínu holubí šeď. Motor jsem získal za platné doklady na dvěstěpadesátku péráka po technické, nádrž za velmi slušný motor 250FJ. Renovace pozvolna probíhala od ledna 2007 a byla dokončena 27. 2. 2011. Celkové náklady (samozřejmě mimo práce, ta nebyla totiž žádná, všechno bylo jen hraní) se vyšplhaly na 55 354 Kč. Motocykl bude umístěn po boku vojenské 350/18 v CIVA transu ve Volvu, zásluhou Michala Hojdy. V dubnu 2011 počítám s testací, poté s občasným provozem, spíše na pérácky vyhraněnější srazy.
Trio Peráků jsem koupil hned po smrti jejich původního majitele, pana Ludvíka Študlara z Vodice od jeho syna 13. července 2006. Za tuto hromádku neštěstí jsem dal 500 Kč. Ukázalo se, že jeden z nich (černý) je dokonce přihlášený a tak jsem provedl přepis. Na tři Peráky mám pouze dva motory, oba typ Janeček. První s Peráků je černý, je v nejlepším stavu a má platný TP. Je z roku 1948 a chybí mu snad jen původní sedačka a nosič. Další z Peráků je opět z roku 1948, černé barvy, dost nekompletní, ale má motor, byť zarezlý. Poslední Perák je červený, je z roku 1949, hlásí se ke Zbrojovce Brno a má už blatníky s lemy. Je původní červené barvy a i on je dost nekompletní. Ani jeden s Peráků nemá původní sedačku ani přední parabolu. Je k nim jen jeden nosič. Výfuková kolena jsou všechna děravá, stejně jako některá kola. Z Peráka z roku 1949 jsem postavil 350/18 ve vojenském provedení. Peráka z roku 1948, složeného z dílů, které zbyly, jsem věnoval Radkovi Kalousovi za opískování prvních dvou dne 29. ledna 2007.
Galerie fotografií od nálezového stavu až po finiš je zde:
nálezový stav "in situ":
...a už jsou v chalupě:
ne všechno půjde použít:
Perák darován Radku Kalousovi za opískování zbývajících dvou: 
