Byl mi věnován 15. listopadu 2001 otcem mého spolužáka a spolubydlícího na koleji panem Gallem z Vrbna pod Pradědem. K tehdy nepojízdnému Velorexu jsem věnem dostal ještě sadu nových pneumatik a baterii. Dobrý pan Galle mi ho navíc ještě nechal dovézt sousedem, který naložil milého Hadráka na káru, kterou táhl přes celou republiku Žigulem. Pan Galle byl prvním majitelem. Nejprve používal Velorex jako služební vozidlo. Byl zaměstnán jako elektrikář u STS Vrbno pod Pradědem. Postupem času Hadráka natolik otrhal, že byl nucen ho oplechovat hliníkovým plechem. Hadrová zůstala střecha a přední kapota. Z pozitivních úprav lze jmenovat poměrně účinné topení chladícím vzduchem a hydraulické brzdy. Velorexa jsem zprovoznil ještě během zimy. Ovšem renovace ho nemohla minout a proběhla bleskově během srpna a září 2002, těsně po povodních, které zastihly Hadráka obnaženého, s motorem před GO. Po potažení novým oblekem ze Solnice a částečné generálce motoru jsem se s Honzou Pečmanem vydal Hadrákem na předváděcí jízdu přímo za původním majitelem do Vrbna pod Pradědem. To ovšem nebyla první dlouhý jízda. Ještě před renovací, někdy v květnu 2002 mě Hadrák odstěhoval z brněnských kolejí. V červenci 2003 bylo nutné provézt kompletní GO motoru. Můj Velorex má spotřebu něco málo přes 5 l/100km speciálu s olejem v poměru 33:1. Údržba se omezuje na stálé sledování správně nastaveného řetězu a dobíjecího relé. Za zmínku stojí přezdívky, které byly Velorexu přisouzeny: Hadrák, Splašenej montgomerák, Mongoš, Motorka v montgomeráku, Babiččino šití, Šestsettrojka v pytli, Hadraplán, Netopejr, Pytel na mrzáky, Husí stehno, Hadrolet, Plátěnka, 32 svařenejch trubek...
po zprovoznění: na cestách: vetřelec: Velorex na Velorexu: Hadraplánská erotika: povodně 2002: hotovo, listopad 2002: Ortotraxní sraz Hadroletářů, září 2002:
konec roku 2004: na svatbě Jakuba Beránka v České Třebové, 5. července 2006: