Černý Pařízek je motocykl, na kterém jsem se učil jezdit. Děda ho dostal pod stromeček asi v roce 1960. Dojížděl s ním do práce, do vimperských kasáren U sloupu. Hned ze začátku si ho vojáky nechal přelakovat na černo. Původní odstín byl světle modrý. Když se děda s babičkou odstěhovali do Českých Budějovic, Pařízek stál v dřevníku, děda ho jen občas našlápl. Asi ve třinácti jsem ho začal prohánět s bráchou, naštěstí vždy jen pod dědovým dozorem, a tak neutrpěl žádné rány, jak to u strojů, na kterých se puberťáci učí jezdit, bývá. Samotnému mi ho děda nechtěl půjčit, ani když jsem měl řidičák. Až když mi bylo šestnáct, půjčil jsem mu za něj nulapětku a směl jsem jezdit, kam jsem chtěl. Jednou mi za Lomnicí nad Lužnicí vypadla ségrpojistka z pístu, a proto byla nutná generálka. Nechal jsem udělat výbrus a vyměnit pouzdro pístního čepu, čep, píst a vyměnil jsem všechny ložiska v motoru a převodovce. Pařízkovi jsem udělal také novou spojku a koupil primární řetěz. Po generálce motoru jsem dlouho nejezdil. V prosinci 1998 jsem osedlal Peráka a Pařízka vrátil dědovi, který si zgenerálkovaný motor nemohl vynachválit. K Pařízku jsem se vrátil až v roce 2003, kdy jsem mu koupil nové pneumatiky a vyrazil spolu s ďyvokým dědem Petrem Šlechtou a Honzou Pečmanem na Grossglockner a rok poté do Terstu. Pařízek držel excelentně. Při prvním zájezdu sice praskly asi dva dráty v zadním kole (původní 1,8 mm), tak jsem je pro jistotu vyměnil za nové všechny a cestou do Terstu jsem neměl jedinou závadu. Podrobnosti o podniknutých výletech si můžete přečíst v článcích v Motor journalech níže.
Holašovice:
kousek od Hněvkovické přehrady:
Pájovo motocyklové začátky (říjen 1996):
Edelweisspitze, 2571 m n. m., srpen 2003:
Kaiser Franz Josephs Höhe - Grossglockner Hochalpenstrasse:
Grossglockner Hochalpenstrasse:
Cestou do Terstu, srpen 2004:
článek "Pařezem na Grossglockner":
článek "Pařez a moře":
