Těžko uvěřit, že jsem najednou zatoužil zas po kývačce. Ale Leticia - ano, skutečně to byla ona - po jedné příjemné projížďce utrousila, že by bylo fajn mít v Agres motorku. Agres - rodinný letní dům našich španělských příbuzných se nachází v Alicante, asi 50 km od Středozemního moře. Krajina je poměrně hornatá, a tak by o zajímavé výlety do okolí na motorce nemusela být nouze! Vzal jsem jí za slovo. Uvědomil jsem si, že vlastně letos do Španělska jedeme prázdným autem, abychom si do Boršova přivezli památeční španělský šicí stroj a ještě cosi z nábytku. V hlavě mi vytanula myšlenka, že bych mohl koupit nějakou Jawu 250, levnou, bez papírů, dát jí funkčně dohromady, odvézt do Španělska a tam při dovolených provozovat na papírech mého péráka. Španěl sotva ví, co je Jawa, natož aby rozeznal typy, nebo dokonce roky výroby. Tuhle myšlenku už jsem z hlavy nepustil. Nechtělo se mi kupovat nějaký úplný vrak, protože do odjezdu zbývalo asi 14 dní a ty člověk přeci nemůže strávit jen prací na motorce a sháněním dílů. Chtělo by to zachovalý původní stav! Na Jawy v původním stavu se prostě nemohu vynadívat. Hlavně proto, že jich tolik ubývá, protože každý, kdo na Jawě jednou seděl se cítí jako potenciální renovátor. Koneckonců na tom nic není. Co je rozbité, nebo jen nevypadá pěkně, to se koupí v replice - odkud, to je jedno, hlavně že je to levně, a pak se to celé polije akrylátem - ten se leskne nejvíc! Tak takhle tedy ne. Chci motorku, která při pohledu na ní vypráví, co všechno zažila. Řekne ti, jaký šroub kam patří a s jakou podložkou, s jakou povrchovou úpravou, protože ho tam možná namontovali ve fabrice a od té doby ho nikdo nevytočil. Jaký typ Jawy? No pérák je finančně trochu mimo, než aby ho člověk nechal celý rok bez dozoru v opuštěné garáži. Krom toho je pro spolujezdce poněkud nepohodlný - to by se mnou Leticia nechtěla jezdit a nemělo by to smysl. Levnější bude kývačka nebo panelka. Rozhodně nic novější! Takže jsem brouzdal inzeráty, až jsem ji na bazoši našel. Přesně mi padla do oka! Modro-šedá kývačka s rybinami, spínačkou s ampérmetrem a pořádnou (i když trochu rozervanou kytarou). To je ten pravý, krásný, levný, jednoduchý, spolehlivý a pohodlný motocykl pro naše španělské dovolené! Majitel, pan Ondřej Vobořil z Hodětína, motorku asi před rokem koupil od pána někde od Sušice. Pojízdná není, chromovaní veškeré rezavé, motor se ani nehnul, pláště ztvrdlé a sjeté, od kastlíků ztracený klíček. Ale! Snad s výjimkou pravého zadního tlumiče pérování striktně původní lak včetně linek, na rámu původní štítek s číslem rámu a motoru, které sedí, téměř všechny původní šrouby, většina z nich naprosto panensky nepoškozených a pod krytem karburátoru na mě vykoukl vzácný karurátor, který se na kývačky v určitých letech montoval - Jikov 2926M11 - monoblok s ležatým plovákem v kvádrovité plovákové komoře. Pán si nesmlouvavě řekl o 18 tis., které dostal. Koupě této kývačky má ještě jedno specifikum. Ještě nikdy jsem nejel koupit motorku na motorce. Vtip byl v tom, že byla neděle a půjčovna vleků byla zavřená. Zavolal jsem Petrovi Hošťálkovi, zda by mi půjčil na převoz tranzita, ale ten s ním byl zrovna v Brně, kde vystavoval Laurinku a a Indiána. Jenže druhým dechem dodává, že to není problém, že se v Hodětíně můžeme potkat, až pojede z Brna zpět a kývačku naložit mezi ty dvě další motorky, že zadkem napřed se musí vejít! Takže jsem našlápl Ogara a kývačku si jel koupit jen s penězi v kapse. Kdo zná Petra, bude si myslet, že mi za koupi Jawy a ještě takhle drahé musel málem vynadat. Kdepak! Jakmile přijel do Hodětína na náves, kde jsem motorku prohlížel, už z otevřených dveří tranzita křičel: "No to je přece ségra tý mojí!!!" Sám si totiž od kamarádů z Bučovic přivezl téměř stejnou kývačku asi dva měsíce před tím, jen s tím rozdílem, že jeho je v černo-šedivé kombinaci. Takže mi radost nezkazil. Moje motorka je sice v horším stavu, zato ale dražší! Následovalo zpojízdnění, tedy rozhýbání motoru, dokoupení chybějících spotřebních drobností a celková generální údržba, včetně nalakování otřesně zrezlých, ale dobře vycentrovaných kol a výfuků. Sehnat všechny potřebné díly po internetu zabralo extenzivním úsilím asi týden a jakási rychlorenovace dva dny. Déle to nešlo, protože třetí den se odjíždělo do Španělska. Když píši dva dny, vypadá to celkem na brnkačku, ale první den znamenal asi 12 hodin práce a druhý den jsem přetáhl až do rána. V tom má tato motorka u mě prvenství, opravdu jsem jel non-stop až do rána. V šest hodin ráno jsem ale motorku našlápl a odjel na ní z Budějovické dílny do Boršova. Snadno se napíše, ale vžijte se do té atmosféry. Svítá, takové to nejranější modro, oblačno. Rozřezané, opuchlé, necitlivé, černé a rozklepané ruce po promakané noci zaklapnou dveře garáže a zamknou. Nasadí kokos, který strašně tlačí do mastného čela a je plný pavučin, prachu, karborunda a ocelových pilin (ostatní použitelné kokosy jsou přeci s ostatními jezdící motorkami v jiných garážích). Zastrká promaštěné vlasy do zbylých škvír. Pak otevřít benzín, lehce přicupovat, zavřít vzduch, otočit klíčkem, a připravit se ke startu, protože jak to chytně, musím zmizet, jinak mě sousedi takhle brzy ráno zastřelí. Chytla! 1, 2, 3, semafory - drží volnoběh! Zelená 1, 2, 3, 4 - krááásně, přesně, ostře a krátce řadí. Asi má opravdu jen těch 18 tis., které ukazuje tachometr. Z motoru jdou ale šílené zvuky. Mám ubrat, protože je to hodně vyrezlé? Ne, ať se to radši rozsype hned, než až ve Španělsku, je potřeba jí pořádně otestovat. Blbost! Dal jsem nové kroužky a i ta rezavá ložiska se musí trochu zajet. Za kruháčem ale zase bystře kroutím plynem - kývačka ochotně odpovídá akcelerací, krásně se vede! Trochu si zarajtuji na sedačce a říkám si, jaký je to propastný rozdíl oproti tvrdému péráku. To se bude Leticii líbit. A pak rovinka na čtyřku volnou krajinou. V motoru nic nechrastí, jede krásně, ale hrozně hučí zkorodovaná ložiska. Ranní chlad trochu šlehá skrz rukávy až na záda, ale dnes to mimořádně nevadí. Naopak, osvěžuje přetažené tělo a k tomu ten ranní úsvit s tou praznámou, i když pokaždé trochu specificky jinou dvoutaktní vůní nově oživeného motocyklu. V Boršově jsem si tři hodinky zdříml a jel pěknou výletní oklikou zpět do Budějovic. Všechno šlape jak má! Vymontoval jsem přední kolo a blatník a za pomoci kamaráda motorku nasoukal do kufru mého kombíka BMW. Odpoledne jsme se sbalili, naložili - obložili a vyrazili směrem Španělsko. Ve Španělsku jsem kývačku během chvilky zase zkompletoval, nalil provozní kapaliny a zjistil, že je úplně rozpadlý plovák. Plovák té unikátní plovákové komory! Zaletování pomohlo až na potřetí a po celou dobu pobytu plovák, ač snad třikrát těžší, sloužil. Najezdili jsme s kývačkou dohromady asi 600km po okolních horách, městech, i u moře jsme byli, vždy naprosto bez závady. Nejhezčí byla cesta právě od přímořské Javey zpět do Agres. Silnička s perketním asfaltem nejdříve stoupala od moře snad do 1300 metrů v maličkých nesčetných serpentinách, aby mohla po pár kilometrech zase o několikset metrů klesnout. V té době už byla Leticia hodně vycvičená na prudší průjezdy zatáček s pořádným náklonem, takže jsem toho neváhal využít. Kývačka se vedla opravdu dokonale a k jistotě z jízdy přispělo hlavně to, že skvěle brzdí. V předním kole jsem záměrně nechal původní obložení čelistí, ještě mu nějaká ta desetinka milimetru nad nýty zbývá. Vzadu jsou pakny nové, ale jejich účinek vůbec nelze srovnávat, oproti předním je to čajíček. Ve volných chvílích jsem kývačku stále vylepšoval, čistil žebra, leštil zoxidované kartery, maloval seškrabané bílé pole pro přední SPZ, přešil sedačku, leštil lak. Svezl jsem celou rodinu a někteří strýčkové si zkusili i řídit! Kývačka všude budila pozornost, ve Španělsku působila opravdu exotickým dojmem a na závěr dovolené jsem se rozhodl i vyrazit na sraz historických motocyklů do vesnice vzdálené jen 19km. Ten den ale hrozně pršelo, a tak jsem na sraz přijel sám. Rozhodně jsem byl nejvzdálenější účastník, neměl jsem se ale s kým měřit. Pořadatel mi nabídl trofej - skleněnou lebku, na kterou si prý mohu odkládat helmu. Asi mě chtěl zabít - představte si, co by taková skleněná lebka udělala, kdybych si jí dal za bundu a za mokra v kluzké zatáčce s motorkou praštil. Sraz byl tedy odložen, i když později přijeli ještě dvě Vespy a jedno Bultaco. Odpoledne jsem s kývačkou přejel do garáže v Alcoy, celou jí po vysušení potřel vazelínou, abych ji příští rok, až zase přijedeme na letní byt, našel stále tak krásnou. Už se na ní těším!
A teď v obrazech: