Odhlášenou nejtypičtější Kejvačku jsem koupil od pana Drhovského z Třebče za 500 Kč, který mi ji sám dovezl, dne 2. července 2001. Motocykl v naprosto původním stavu jsem za dva dny zpojízdnil a se značkou z Peráka i jezdil, hlavně přes zimu. Kejvačka jezdila ochotně i po povodních 2002, které jí plně postihly. Motor jsem jen vylil a propláchl naftou. Výhodou původního, dosud snad nerozebraného motoru bylo samočinné mazání převodovým olejem, který natékal do prostoru klikové skříně vymláceným labiryntem v levém karteru. Z tohoto důvodu jsem lil do převodovky rovnou olej motorový, převodový totiž nepříjemněji smrděl. Kývačka měla spotřebu asi 3,5 litru a ochotně překračovala i 100 km/h. 31. května 2003 jsem jí podal Petru Slávikovi, který z ní použil díly na svojí právě renovovanou 250ku Kejvačku se sajdkárou Velorex. Hodil se mu hlavně rám, který měl už z továrny navařená oka pro uchycení sajdkáru.
nálezový i konečný stav: