vrak, nalezen v lednu 2006:
Já vím, že to sem nepatří, ale nemám to srdce jí tu neuvézt. Dacii koupil děda myslím v červnu, v roce1972. Byl prvním majitelem a já druhým. Dacii mi tak postupně předával, až byla úplně moje:-) Pocházela z jedné z prvních sérií, měla ještě Renault motor, odstín lakování přesně jako pozadí techto stránek. K ní nelze napsat nic jiného, než že to byl věrný stroj, který nás nikde nenechal, měl výbornou spotřebu. Co jsem měřil já, než jsme ji prodali, činila necelých 7 l/100km, a to měla najeto přes 180 000 km. O spotřebě oleje nemůže být řeč. Za výměnu (po 7 000 km) děda doléval prý tak 0,2 l. Celý život jí děda totiž šetřil, což ovšem neznamená, že s ní nejezdil na pořádné výlety. S babičkou a tátou byli Dacii na Rujáně a v Rumunsku. Jejím hlavním problémem byla koroze. Děravé blatníky jsme s dědou laminovali před každou technickou. Kupodivu nekorodovali prahy. Proč, to mi děda řekl až nedávno. Byly asi z třímilimetrového plechu a dříve je nastříkával vyjetým olejem. Dacii jsme prodali někdy v květnu 2003 do bazaru u Jílovic za 6 500 Kč. Minulou zimu jsme Dacii objevili jako totální vrak poblíž Čechovi ulice v ČB. Kupodivu měla ještě původní SPZ CBA 34 - 61.
vrak, nalezen v lednu 2006: