V srpnu 2002 se na burze v Litvínovicích zase zadařilo. Koupil jsem od pana Švadlenky rozloženého "Stopaďoura" s motorem ČZ 125b, nastříkaného tmavěmodrou metalízou. Tu jsem přestříkal černým akrylátem a místy olinkoval, motor 150 ccm jsem měl v záloze, stroj jsem smontoval a sehnal doklady na ČZ 125/476 z roku 1972. Kupodivu jsem 10. 11. 2002 prolezl technickou, ačkoliv jsem měl jen značku namalovanou na kusu plechu. Přes zimu jsem jezdil, vztekal se s cívkou a s vyskakujícími kvalty, které jsem nedoladil nikdy, a to jsem měl ještě dva náhradní motory. 27. června 2003 jsem Havrana prodal a zařekl se, že Stopaďoura už nikdy... to mi chvilku vydrželo.