BMW R47 je můj sen od chvíle, kdy jsem si koupil svůj první čtyřtaktní motocykl - AWO 425. Když jsem AWO v roce 2004 dokončil, nabídl jsem ho Petrovi Hošťálkovi do muzea k vystavení. Souhlasil. Nikdy nezapomenu, jak jsem mu s rudým obličejem nabídl mé AWO dokonce vlastnit - výměnou za BMW R47. V podstatě se mi vysmál, ale nakonec řekl, že se naučil neříkat NE, a tím mi dal naději. Nyní, po deseti letech od toho okamžíku, se začal můj sen plnit a navíc mi AWO zůstalo - v muzeu stojí pořád. Co Petra popíchlo bylo to, že viděl v mojí garáži stojící sice krásný, ale jen jednoválcový motocykl BMW R25/3. Přes Vánoce 2014 jsem ho kamarádovi kompletoval a zpojízdňoval. Petr nabyl přesvědčení, že nemám do čeho píchnout a hned navrhl další renovační plán - buď se pustíme do podrámovek, nebo do závodních sajdkárů BMW 750. Dal mi na vybranou, ale já měl vybráno dávno. Nic mě nevábilo víc, než tyhle staré podrámové půllitry. A tak když jsem se po Vánocích vrátil z obvyklé návštěvy Španělska, vyexpedoval jsem nadšenému Satanovi jeho jednoválec a tentýž den - 25. ledna 2015 s Petrem nastěhoval hromadu dílů na BMW R47 a R42. První várky byl plný tranzit. Základem jsou tři rámy, které jsou podle výrobního čísla typu R47, 42 a 52 až 63 (u této novější řady modelů se číslování nelišilo podle jednotlivých typů). K tomu je jeden zgenerálkovaný motor R42, dva kartery R47, čtyři hlavy R47, dvě převodovky, 3 další prázdné skříně převodovek, celkem 4 kardany, 4 zadní kola, jedno přední, hromady stupaček, nosič atd. V následujícím týdnu Petr ještě objevil kompletní agregát R42 a další dva poloúplné motory na R47. Na sestavení dvou motocyklů R47 tedy vlastně chybí především přední vidlice, dva válce, jedno kolo a blatníky. Stejně jako u předchozích R12 jsme se domuvili na osvědčeném systému: jednu pro mě, druhou pro tebe, což je v případě takového pokladu více než štědré.
. A takto už roztříděno v garáži: 
Další várka byla neméně potěšující: 
